Srpen 2010

Oopsy daisy...

16. srpna 2010 v 8:21 | Blázen na vodítkuO------------O
Chlapi vždycky vedou.

Řeknu vám, kde je chlap, tam sou potíže. Fakt...

Chápejte. Lidi dělaj chyby. OK, i já dělám chyby a nezlobte se na mě za to, že jsem člověk, to je snad blbost,že? Chyby... větší, menší. Spousta z nich nejde už napravit. To jsou chyby absolutní. A pak je tu ta malá skupinka chyb, který se ještě daj napravit. A když uděláte chybu, která sem spadá, samozřejmě máte snahu to napravit. Pokud vás to skutečně mrzí. A když vás to nemrzí, prostě se na to vykašlete.

Takže je snad jasné, jak poznat toho ,komu to líto je a komu není, nemám pravdu? A dali byste tomu,který to chce napravit šanci? Já ano. I když sem možná příliš zaujatá a subjektivní, když jde o mě.

Ano, udělala sem chybu. Ano, velkou chybu. Ano, mrzí mě to. Ano, omluvila jsem se. Ano, chci to napravit.

Proč nejde automaticky přestat milovat lidi, kteří vám ubližují? Omluvila jsem se nejmíň tisíckrát. A omluvila bych se mu i osobně, ale nechce mě vidět. Nejde o nevěru, jde o něco mnohem stupidnějšího. Myslím že jsem dala dost najevo, jak moc mě to všechno mrzí. A dala jsem najevo i snahu to všechno zachránit a změnit.

A on? Tvrdí mi, že mě ještě miluje. Ale bojí se, že by snad ten vztah byl teď divnej. Že mi prej nechce ublížit. A pak to vypnul a řek dobrou noc. Ani mi neodpověděl na smsku. A já už nemůžu. Trápím se pro něj už týden. Jo,vlastně už je to týden, co se to stalo. Já nejsem z ocele, vždycky sem měla problémy s nervama a depresema, a tohle nemám šanci vydržet. Tak to prostě nefunguje.

Co teď?Co mám teď kurva dělat? To mi povězte...

Děvky.

12. srpna 2010 v 12:30 | Blázen na vodítkuO------------O
Fakt sem se dneska nasrala.

Má to delší historii, kterou nepovažuju za nutný nějak sdělovat a vysvětlovat a chci říct jen pár slov k těmhle Děvkám.

  1. Být děvka NENÍ obdivuhodné
  2. Být děvka je nechutné, odporné a hnusné
  3. Nechápu, co je na děvkách tolik úžasného
  4. Když je někdo děvkař, není to nic, čím by se měl chlubit nebo na to být pyšný.
  5. Děvky jsou děvky a děvkama zůstanou.
  6. Na tom, co děvky dělají není nic obdivuhodného, není to důkaz jejich sebevědomí ani čehokoli jiného, krom toho, že to dokazuje, že jsou to děvky.
Nějaká holka se válí po cizím klukovi, pak přijede jeho přítelkyně a holka se odvalí za jiným, mimochodem zadaným klukem a zkouší to na něj celou noc. Když přítelkyně odjede, vrátí se znovu k původnímu. Pro mě z toho vyplývá, že je to DĚVKA.

Zadanej kluk jí odmítá,ale zapomene se zmínit, že je vlastně šťastně zadanej, následně se jí za to omlouvá a přidá k tomu X komplimentů o tom jak je skvělá a krásná, vypovídá o tom, že ten kluk je DĚVKAŘ.

Nepochopím, že má kluk za potřebí flirtovat s jinýma holkama natolik rapidním způsobem i ve chvíli, kdy je šťastně zadanej. Fuck

Následně sem to probrala ještě z jiný roviny a vlastně... Pokud holka změnila děvkaře natolik, že přestal být děvkařem,ale to období mu chybí, nejspíš sou tyhle posraný DĚVKY a flirtování s nima jen fragment dřívějších dob a nejspíš není nutné to nějak řešit. Takže I give a fuck.
¨
Fuck*
P.S.:Ten zadanej byl můj, jestli tu děvku někdy potkám, tak jí rozbiju hubu.

Get crazy,but slow, lazy...

7. srpna 2010 v 22:11 | Blázen na vodítkuO------------O
Blázen na vodítku. Uá, blázen na vodítku.

Uštípli mi vodítko. Chvíli ho měl půjčenej někdo jinej,ale zase mi ho vrátil a já ho zase připla jinam. Velké stěhování, co mě naplňuje velkou a silnou vírou v krásnější a dokonalejší zítřky,ostatně jako všechno.

Všechno je na píču, nebo aspoň si tak v tuhle chvíli trochu připadam,ale zase všechno vypadá, že bude žůžový. Tybláho vůbec nevím, co je.

Mám modrou kytičku s brejlema,takže nejsem vidět před lidma, který mi nepíšou. Mám zaplej mobil, kvůli lidem, který by asi napsali,ale nemaj baterku. A to mi dřív vadilo ,ale teď mě to nesere. Byla snaha udělat tři prdele dalších blogů,ale asi zůstanu tady. Už to tu mám zahřátý a vybavený. A pořád si pamatuju heslo.

Jak na tom jsem?

Zůstalo mi spousta z toho optimismu, kterej sem dřív měla. Pořád věřím, že bude všechno skvělý, vidím, že to tak bude a věřím tomu. A přitom se ze mě stal tak negativní člověk, až m ito skoro...vadí. Skoro mě to sere,ale ne až tak. vlastně v tom vidim i pozitiva.

Ale je to problém. Tou negací otravuju spoustu lidí kolem. I když se snažím. Vážně před ostatníma dokáže bravurně fejkovat, jak sem v pohodě a jak sem fajn:D Cejtim se na hovno. Asi trpim depresema a nevim jestli je to z mejch nálad nebo to má co dočinění s práškama co beru(antikoncepce voe¨).

Nevim jak je to s kávou, prej taky trochu způsobuje deprese po nějaký době,ale zase je to jediná věc, co mě pořádně povzbudí občas.

K jádru problému. Jedinej člověk, kvůli kterýmu mě tohle chování štve, je samozřejmě Kubík. Přítel. Fakt ho moc miluju,ale díky těmhle svejm náladám to zrovna neklape, když ot tak řeknu. Furt ho obviňuju, furt obviňuju sebe, kvůli vážnejm věcem i kvůli píčovinám. A trápím nás tím oba.

Žárlím, sem věčně nespokojená, sem vztahovačná, ve všem vidím zradu a mám sklony k tomu se chovat pomstychtivě. Natruc jdu s kamarádem ven, aby žárlil,a když vidím že mu to nevadí nebo vadí, tak začnu řvát, brečet a jdu se mu s tím svěřit, on mi dá pusu, řekne že m uto nevadí, že mě miluje, že to zvládnem a ať sem šťastná.

Už nechci. Už nechci ubližovat tomu, koho mám nejradši a chvílema bych si nejradši rozbila hubu.

Mám vážný problémy se sebevědomím a začínám mít podezření na nějaký menší rozpolcení. Se sebevědomím je to asi takhle- snažím se ho navodit,ale místo toho zdravýho se začínám nad ostatní povyšovat a být odměřená, protože si připadám důležitější, ale nedokážu se s lidma normálně bavit, protže si nepřipadám dost zábavná apod.

Začínala sem mít celkem problém někde tady uvnitř a začínám se cítit líp. Asi to fakt pomáhá, psát to a troubit to do světa. Budu to dělat častějš.

Mám takovou náladu že bych furt psala. Kolik že je maximum znaků? 20 000? tak to mám ještě tak hodinu k dobru:D

Přála bych si vrátit se k počátkům. Vlastně mám takovej dojem, že všechno bylo v pohodě tehdy, když sem s blogem začínala. Psala sem o všem, ke všemu sem měla co říct, cítila sem se důležitá a psala sem si slušně. Když se to pak zvrtlo, zas v tom měl prsty chlap. Ó, jak je miluju;)

Vidím takovej dlouhodobej cíl se hodit do pohody. Jasně teď mám prázdniny, relaxuju a připravuju se na školu(psychicky i normálně, dělám repec z fyziky) a měla bych být v pohodě... ale zatim to nejde. Ale budu makat. Jestli se ještě najdou lidi, co to tu četli a měli by nějakej nápad či zkušenost, se kterou by přispěli...bylo by to fajn;)

Díky bložínku, že si tu pro mě a že se pořád můžu ze všeho vypsat a vyřvat:)